Podnikatel nebo zaměstnanec?

V jakém prostředí jste vyrostli?

Byli doma všichni zaměstnaní, nebo jste se pohybovali i mezi podnikateli?

U nás doma ani v celé širší rodině nebyl (alespoň co si pamatuju) jediný podnikatel. Na podnikatele se pohlíželo mnohdy skrz prsty, protože si přece vše nakradli, dosáhli svých úspěchů podvodem a vůbec, jsou to zloději. Ještě teď občas slyším někoho z rodiny pronést opovrženě: „No jo, pozor, on je přece pan podnikatel!“ Ano, je, a proč by to mělo být něco divného? Nebo dokonce špatného?

Jako malá jsem samozřejmě toto neřešila, přebrala jsem názory a vzorce z rodiny a podnikatelé tak pro mě byly osoby nadřazené, bohaté, ale zároveň nepoctivé. Měla jsem k nim takový zvláštní odstup mísený s úctou i pocitem podřízenosti. Ten se všeobecně u nás v rodině dědí a je někdy velmi těžké se ho zbavit 🙂

Když jsem pak po škole měla ambice stát se podnikatelkou a začít se věnovat práci realitní makléřky, doma mi to bylo hodně rychle rozmluveno. Přece nemůžeš pracovat na živnost, vždyť to je nejhorší, co může být! Ta nejistota, musíš si vše platit sama, nikdo za tebe nic nezaplatí! Nikdo ti nepomůže!
A tak jsem do své vysněné realitky nakonec nenastoupila, i když mne tam přijali, a místo toho začala pracovat v call centru na pasivní infolince. Co na tom, že jsem to nesnášela, že mně to ubíjelo, měla jsem přece to hlavní – jistoty a klid zaměstnání!

A vydržela jsem takto až do mateřské. Byla jsem zaměstnaná celkem 7 let (ne na jedné pozici, ale vždy v administrativním odvětví). A řeknu vám – stačilo.

Já jsem prostě typický vodnář, potřebuji k životu svobodu, možnosti volby, ubíjí mě sedět osm a více hodin v zaměstnání, brát stále stejné peníze, dovolovat se o propustku k lékaři nebo dovolenou. A chápu, že je mezi nám spousta lidí, kteří naopak tyto takzvané jistoty milují, nemohou bez nich být a podnikání jim přijde jako šílený hazard. Toto vše chápu a nikoho neodsuzuju.

Ale já to mám jinak. Já mám ráda být sama sobě šéfem, paní svého času, moci si dovolit kdykoliv lehnout a odpočívat, když mi není dobře, moci odjet na prodloužený víkend či k moři kdykoliv, kdy mi to situace s dětmi dovolí, a ne tehdy, když mi vyjdou dny dovolené.

Jsem vděčná, že jsem se před těmi téměř šesti lety rozhodla postavit na své vlastní podnikatelské nohy a že jsem to nevzdala. I když to nebylo vždy snadné, obzvláště se dvěma malými dětmi. Jsem ráda, že jsem tam, kde jsem.

A vzhůru do dalších výsledků! Těším se, co mi letošní rok přinese. A co vy? Jsem raději zaměstnanec nebo podnikatel?