13 let spolu (a naše tajemství)

Za pár dnů s manželem slavíme hned dvě výročí. Pět let od naší svatby a 13 let od počátku našeho vztahu.

S mým manželem jsme se seznámili v době, kdy jsem zrovna žila ve Vídni. On byl v Česku, každý víkend jsem za ním tedy jezdila. Nikdy jsem nebyla tak bláznivě zamilovaná, jako když jsem poznala jeho. A přitom to byl mladší kluk, než já. Nikdy jsem mladšího nechtěla (odříkaného chleba největší krajíc?). Ani jsem nepřemýšlela, co bude v budoucnu, nic jsem neplánovala, prostě jsem si užívala přítomnost.

A letos jsme spolu 13 let. Bouřky a mraky potkaly i nás, ale vždy jsem z toho dokázali společně vyjít. Silnější, pevnější, ruku v ruce.

Tato 13letá bilance mě inspirovala napsat tento článek. Protože často při koučinku vídám, jak vztahy nefungují, bortí se. A myslím, že toto téma je tolik potřebné.

Proto si dovoluji zde sdílet, co pomáhá nám. Proč jsme stále zamilovaní, spokojení, proč se stále přitahujeme a jak společně fungujeme v každodenním životě. A pokud vás inspiruje alespoň jedna maličkost k vylepšení vašeho vztahu a tím i větší spokojenosti, pak tento článek svou úlohu splnil.

A které body jsou pro nás ingrediencí spokojeného vztahu?

1. Týmovost – my dva jsme tým, my dva jsme rodiče, partneři. Táhneme za jeden provaz a pokud jeden z nás něco dítěti nedovolí, pak ten druhý nejde a nesráží ho tím, že to dovolí. I když s tím nesouhlasíme, řekneme si to v soukromí a mluvíme o tom, jak by to příště šlo jinak.
2. Spolupráce – ani jeden z nás není míň nebo víc než ten druhý. Pomáháme si navzájem, pro muže není problém vzít do rukou vysavač nebo vyskládat a naskládat myčku. Jsme tým 🙂
3. Podpora – znám sny a touhy mého muže, stejně jako on zná ty mé. Vzájemně se podporujeme v jejich dosažení. Věříme v sebe navzájem. Často o těch věcech mluvíme, rozebíráme je, poskytujeme si vzájemně zpětnou vazbu a jiný úhel pohledu. Ale vždy se podporujeme.
4. Pravidelný čas jen pro nás – dopřáváme si randíčka – aspoň 1x měsíčně snídaně v naší oblíbené kavárně, večeře, nebo jen společná káva u nás na terase.
5. Ohleduplnost – bereme ohledy na rozpoložení toho druhého, na jeho potřeby, nezesměšňujeme se. Když vařím kávu, udělám i pro něj. V obchodě mu koupím jeho oblíbenou pomazánku. Myslím na něj, když si kupuju oříšky a vezmu mu lékořici, kterou miluje. Apod.
6. Sdílíme stejné vize a hodnoty – chceme jít společnou cestou. A víme, kam (alespoň zhruba) kráčíme. Co od života chceme. Jaké jsou naše životní hodnoty a postoje.
7. Komunikace – nejdůležitější bod. Každý den (pokud je muž doma a ne na služební cestě) si povídáme o maličkostech, ale i o důležitých věcech. Miluju, když spolu rozebíráme naše myšlenky, naše plány, touhy, když se posouváme společně. Ale také, když si říkáme, co potřebujeme jinak, co nám nevyhovuje, umíme si říct o pomoc a podporu. Místo televize raději sedíme a mluvíme 🙂
8. Každodenní maličkosti – obejmutí, pusa, pohlazení, úsměv. Na to nezapomínáme nikdy. Tyto každodenní maličkosti pak posilují celý vztah.
9. Rosteme spolu – není možné, aby se jeden posouval a druhý jen tak vezl. Já se v posledních dvou letech neskutečně moc posunula na vnitřní úrovni, můj mindset se totálně otočil. A jak jsem sdílela některé myšlenky a životní pohledy s mým manželem, posouvalo to i jeho. Rozšiřovalo mu to obzory. Stejně jako je on rozšiřoval mě zase svými myšlenkami a postoji. Tím, jak na sobě oba pracujeme, oba se posouváme, tím se posouvá i náš vztah. A nově také vypouštíme EGO z našeho konání. Když jeden nemá náladu a je protivný, ten druhý se neurazí. Ví, že to přejde, že je v pořádku. Vyčká nebo nabídne pomocnou ruku. Není tu prostor pro urážení, nadávání, zesměšňování…

A já jsem vděčná, že se máme. Že tvoříme pevný pilíř pro naše děti. Že jsme pevným bodem sobě navzájem. Že u nás doma vládne láska, radost, pochopení, podpora. A věřím, že tohle si naše děti vezmou do života. A že to pro ně jednou bude přirozené a budou to mít i ve svých partnerských vztazích.