ART koučink

Art koučink je uměleckým vyjádřením vaší manifestace, záměru, podporou vaší vize. Je to kombinace hlubokého koučinku s použitím NLP technik, napojení se na vaše podvědomí, intuici. Energetická cesta vás maximálně podpoří a následná tvorba vašeho jedinečného uměleckého díla vše završí.

Díky takovému vtisknutí do reality bude mít váš záměr (přání) rychlejší tendenci se splnit. Vytvoříte si svou energetickou a fyzickou kotvu, která váš záměr podpoří a bude vás provázet k jeho naplnění.

Art koučink - v mém podání je to provázení vás k vaší samotné podstatě, k nalezení odpovědí na otázky, které řešíte. Na léčení duše. Na zkvalitnění života. Na plnění snů. Na prožívání života naplno a v radosti.

Art koučink - to je kombinace intuitivní malby, technik NLP koučinku, a mnoha dalších podpůrných technik, kdy vás povedu do samého nitra vaší duše, vaší osobnosti. 

A že neumíš malovat? O to tu vůbec nejde. Hlavně - v této metodě nejsi nikým souzena, posuzována, škatulkována. Jsi plně sama sebou, děláš jen to, co sama chceš a cítíš. Já jako průvodce tě pouze laskavě vedu. 

Není třeba se bát, že neumíš malovat... O tom to není. Je to opravdu o těch odpovědích, o uvědomění, o pocitu vyrovnanosti či klidu. O otisknutí tvého záměru, přání, vize. O jejich zhmotnění. O pochopení souvislostí

Těším se na vás při této jedinečné formě koučinku!

Už odmalička jsem byla umělecky nadaná, ráda jsem malovala, kreslila, ráda jsem tančila, chodila do baletu, přitahovala mě hudba a chtěla jsem se naučit hrát na piano, psala jsem povídky a romány... 

Když jsem se v patnácti letech dostala na vysněnou uměleckou školu, byla jsem šťastná. Nemohla jsem se dočkat a těšila se na svůj "umělecký" život. Bohužel, školu jsem nedokončila, vlastní "vinou"  - jak jsem se dozvěděla o mnoho let později v terapii, bylo to proto, že moje duše toužila po svobodě, malovat, co chce, a ne to, co musí. Co má zadáno. Celý život mi vadily škatulky, předpisy, zákazy a příkazy. A na této škole mi to kvůli tomu nevyhovovalo. Já chtěla malovat, vyjadřovat sebe, a kreslení zmačkané hadry na židli jako zátiší mi žádnou radost nepřinášelo (i když samozřejmě chápu, že to bylo podle osnov školy nutností, aby se studenti naučili, co umět mají). Ale v té době ve mě tamní učitelka vyvolala pocit, že právě kvůli tomu nejsem dost dobrá. Že malovat nemám.

Po opuštění této umělecké střední školy jsem na malování zanevřela. Stejně jako na další oblasti svého uměleckého nadání. Přestala jsem psát, přestala jsem tančit, hra na hudební nástroje už mě nelákala. A malování? K tomu jsem měla přímo odpor.

Vše jsem v sobě uzamkla a od té doby se jen hledala. Vždy mi šlo se rychle naučit nové věci. Například jsem začala tvořit weby, pomáhala lidem s texty a články, se správou sítí či péčí o komunitu. Skákala jsem od jedné věci ke druhé a nikde jsem se necítila naplněná. Chtěla jsem dělat všechno, ale asi jen proto, abych utišila ten hlas v sobě, který mi říkal, že můj směr přece znám. Jen si to přiznat. 

Přišla doba, kdy jsem se už potřebovala nějak umělecky projevit - bylo to po narození mého prvního syna. Začala jsem podnikat v oblasti svateb, najednou jsem se mohla realizovat při jejich výzdobách. Moje duše alespoň z části jásala. Ale stále jsem si nedovolovala víc.

Trvalo to dlouhých 18 let. Prošla jsem mnoha terapiemi, léčila sebe i své vnitřní bloky a traumata. Ušla obrovský kus cesty. A ta umělecká část ve mě stále chtěla ven, jen já jí to zatím nedovolovala.

Až do loňského roku. Nejprve se to začalo ozývat celkem nenápadně, ale po podstoupení úžasné čistící terapie se to projevilo naplno. Opět tu byla ta dávno zapomenutá touha malovat! Tančit. Psát!

Bylo tu vše, co jsem kdysi tak milovala a co jsem v sobě uzamkla, hluboko, a nepouštěla to na povrch. Svázaná představami okolí, odsuzováním, předsudky, že umění přece není nic, co by stálo za to dělat. Nebo se tím dokonce živit. Je to jen ztráta času. Potřeba je dělat něco smysluplného, rozumného. Tenkrát jsem tomu uvěřila. A trvalo 18 let, než jsem si dovolila se projevit.

A po tomto projevení se v mém životě začínají dít zázraky. Vše se postupně objevuje a naplňuje...Přála bych to zažít všem.

Zmizel i ten pocit, že "Nevím, co mám dělat", nebo "Nejsem v ničem dobrá, nic mi nejde, nic neumím, čím se vlastně mám živit?"

A proto to, co mi pomohlo, teď chci předávat vám. Vytvořila jsem si z toho svou vlastní techniku.

Netuším, jestli se někdo podobné oblasti věnuje, rozhodla jsem se, že to ani nebudu zkoumat. Tento nápad ke mě přišel při jedné z meditací, pak se ještě nějakou dobu utvářel, než jsem se rozhodla ho pustit do světa v této verzi, v jaké nyní je. A je dost možné (dokonce velmi pravděpodobné), že se bude dále utvářet, měnit, vyvíjet. Stejně tak, jako já.

Zvu vás k prožitku Art koučinku - stojí to za to 🙂