NLP &  ART koučink

NLP neboli NEUROLINGVISTICKÉ PROGRAMOVÁNÍ je soubor technik, které velice efektivně pracují se změnou emocí, mindsetu a dosahujeme pomocí nich mnohem rychleji svých cílů. Techniky NLP dokážou změnit naše naučené chování, zažitá škodlivá přesvědčení, překonat překážky, určit si cíl a dosáhnout ho. Techniky NLP Vám pomohou žít život vašich snů - a to doslova!

Není snad nic, co byste si s NLP koučinkem nemohli vyřešit.

NLP koučink je z mého pohledu zázrak, který pracuje s vaším podvědomím. Vše, co nechcete, co vám neslouží, si při koučinku přepíšete přesně tak, jak to mít chcete. Životní úspěchy, radosti, cíle, hojnost, zdraví, lásku, vztahy, práci...To vše (a mnohem víc) lze tímto koučinkem řešit.

Art koučink - v mém podání je to provázení vás k vaší samotné podstatě, k nalezení odpovědí na otázky, které řešíte. Na léčení duše. Na zkvalitnění života. Na plnění snů. Na prožívání života naplno a v radosti.

Art koučink - to je kombinace intuitivní malby, tance, meditace... A to vše doprovázeno vhodnými koučovacími technikami, kdy vás povedu do samého nitra vaší duše, vaší osobnosti. Nic vám nezůstane skryto, všechny odpovědi se vám v pravý čas ukážou.

A že neumíš malovat, zpívat, hrát na hudební nástroje, tančit...? O to tu vůbec nejde. Hlavně - v této metodě nejsi nikým souzena, posuzována, škatulkována. Jsi plně sama sebou, děláš jen to, co sama chceš a cítíš. Já jako průvodce tě pouze laskavě vedu. 

Skrze ART koučink najdeš odpovědi na své dotazy, řešení svých problémů. Kroky, kudy se vydat. Otevřou se ti nápady, možnosti, kreativita začne proudit. Není třeba se bát, že neumíš malovat, hrát, tančit... O tom to není. Je to opravdu o těch odpovědích, o uvědomění, o pocitu vyrovnanosti či klidu. O pochopení souvislostí.

Prostě koučink, jak ho už možná znáš, ale navíc s použitím uměleckých technik. Nastavení dalších kroků a postupné směřování ke tvým cílům a snům.

Těším se na vás při této jedinečné formě koučinku!

Už odmalička jsem byla umělecky nadaná, ráda jsem malovala, kreslila, ráda jsem tančila, chodila do baletu, přitahovala mě hudba a chtěla jsem se naučit hrát na piano, psala jsem povídky a romány... 

Když jsem se v patnácti letech dostala na vysněnou uměleckou školu, byla jsem šťastná. Nemohla jsem se dočkat a těšila se na svůj "umělecký" život. Bohužel, školu jsem nedokončila, vlastní "vinou"  - jak jsem se dozvěděla o mnoho let později v terapii, bylo to proto, že moje duše toužila po svobodě, malovat, co chce, a ne to, co musí. Co má zadáno. Celý život mi vadily škatulky, předpisy, zákazy a příkazy. A na této škole mi to kvůli tomu nevyhovovalo. Já chtěla malovat, vyjadřovat sebe, a kreslení zmačkané hadry na židli jako zátiší mi žádnou radost nepřinášelo (i když samozřejmě chápu, že to bylo podle osnov školy nutností, aby se studenti naučili, co umět mají). Ale v té době ve mě tamní učitelka vyvolala pocit, že právě kvůli tomu nejsem dost dobrá. Že malovat nemám.

Po opuštění této umělecké střední školy jsem na malování zanevřela. Stejně jako na další oblasti svého uměleckého nadání. Přestala jsem psát, přestala jsem tančit, hra na hudební nástroje už mě nelákala. A malování? K tomu jsem měla přímo odpor.

Vše jsem v sobě uzamkla a od té doby se jen hledala. Vždy mi šlo se rychle naučit nové věci. Například jsem začala tvořit weby, pomáhala lidem s texty a články, se správou sítí či péčí o komunitu. Skákala jsem od jedné věci ke druhé a nikde jsem se necítila naplněná. Chtěla jsem dělat všechno, ale asi jen proto, abych utišila ten hlas v sobě, který mi říkal, že můj směr přece znám. Jen si to přiznat. 

Až přišla doba, kdy jsem se už potřebovala nějak umělecky projevit - bylo to po narození mého prvního syna. Začala jsem podnikat v oblasti svateb, najednou jsem se mohla realizovat při jejich výzdobách. Moje duše alespoň z části jásala. Ale stále jsem si nedovolovala víc.

Trvalo to dlouhých 18 let. Prošla jsem mnoha terapiemi, léčila sebe i své nitřní bloky a traumata. Ušla obrovský kus cesty. A ta umělecká část ve mě stále chtěla ven, jen já jí to zatím nedovolovala.

Až do letošního roku. Nejprve se to začalo ozývat celkem nenápadně, ale po podstoupení úžasné čistící terapie se to projevilo naplno. Opět tu byla ta dávno zapomenutá touha malovat! Tančit. Psát!

Bylo tu vše, co jsem kdysi tak milovala a co jsem v sobě uzamkla, hluboko, a nepouštěla to na povrch. Svázaná představami okolí, odsuzováním, předsudky, že umění přece není nic, co by stálo za to dělat. Nebo se tím dokonce živit. Je to jen ztráta času. Potřeba je dělat něco smysluplného, rozumného. Tenkrát jsem tomu uvěřila. A trvalo 18 let, než jsem si dovolila se projevit.

A po tomto projevení se v mém životě začínají dít zázraky. Hojnost, spokojenost, radost, pocit naplnění... Vše se to postupně objevuje a naplňuje...Přála bych to zažít všem.

Zmizel i ten pocit, že "nevím, co mám dělat", nebo "Nejsem v ničem dobrá, nic mi nejde, nic neumím, čím se vlastně mám živit?"

A proto to, co mi pomohlo, teď chci předávat vám. Vytvořila jsem si z toho svou vlastní terapeuticko - koučinkovou techniku.

Netuším, jestli se někdo podobné oblasti věnuje, rozhodla jsem se, že to ani nebudu zkoumat. Tento nápad ke mě přišel při jedné z meditací, pak se ještě nějakou dobu utvářel, než jsem se rozhodla ho pustit do světa v této verzi, v jaké nyní je. A je dost možné (dokonce velmi pravděpodobné), že se bude dále utvářet, měnit, vyvíjet. Stejně tak, jako já.

Zvu vás k prožitku Art koučinku - stojí to za to 🙂 

Chci 20 minutový seznamovací hovor ZDARMA: